V neděli odpoledne, dne 3. 5. 2026, se žáci 7., 8. a 9. ročníků sešli u Lidového domu Hořovice a vydali se na osmihodinovou cestu autobusem.
S východem slunce nás přivítala Eiffelova věž, na kterou jsme se dívali z Place du Trocadéro. Jakmile slunce vyšlo, zahalila ho černá mračna a zůstala po celý den. Vidět Eiffelovu věž pouze z dálky však nebyl ani zdaleka náš cíl. O pár hodin později jsme vyjížděli výtahem po jedné z jejích stran. Tedy, ne všichni jeli výtahem, byli i tací, co se rozhodli, že si vynahradí tělesnou výchovu a do druhého patra věže schody vyjdou. Z výšky 116 metrů se nám naskytl pohled na mnoho památek, například již zmiňované Place du Trocadéro nebo Invalidovnu, kde je pohřben Napoleon Bonaparte.
O několika dalších fotografických zastávkách v půvabných parcích a ulicích ajsme se ocitli u břehu řeky Seiny a nastupovali do lodě na vyhlídkovou plavbu. Projížděli jsme okolo bezejmenných budov a podpluli nesčetně mostů. Mezi zcela novým světem jsme naštěstí dokázali rozpoznat katedrálu Notre-Dame, která byla po požáru opravena a už se opět tyčí v celé své velkoleposti, a také most Alexandra III., který je označován za nejzdobenější v celé Paříži.
Jen co jsme vystrčili paty z bezpečné lodě, spustil se déšť, který mraky slibovaly celý den. I přes nevlídné počasí, avšak svým způsobem kouzelným, jsme směřovali k Musée du Parfum Fragonard. Naše úroveň anglického jazyka byla podrobena zkoušce v moment, kdy se nám ve francouzském muzeu snažili anglicky vysvětlit historii parfémů.
Všem nám aromatické vůně trochu stouply do hlavy, a tak jsme si dali čtvrt hodinovou procházku směr Louver. Liják už přestal a my na sobě sušili všechny mokré vrstvy, nebe se však nevyjasnilo a mraky se na nás dál mračily. Stále bez deště jsme došli až k nejznámějšímu muzeu Louvre. Prosklená pyramida s poklady uvnitř zůstala námi obdivována pouze z dálky. Po důkladném prohlédnutí jsme naši poslední pařížskou památku opustili.
Unaveni a plni nových poznatků jsme se odebrali do hotelu nedaleko přístavního města Calais, odkud jsme se další den ráno měli přeplavit trajektem přes Lamanšský průliv a začít objevovat krásy Velké Británie.
V úterý brzy ráno jsme se autobusem vypravili do Calais, kde jsme se nalodili na trajekt. Z paluby trajektu jsme zamávali Francii a poté se čelem otočili vstříc Anglii. Zanedlouho jsme byli dostatečně blízko pevniny a my mohli pozorovat křídové útesy, které lemovaly celé pobřeží jako krajka. Vykroužili jsme z přístavu a zamířili k nejznámějším křídovým útesům, Seven Sisters.
Sešli jsme pár dřevěných schodů a najednou jsme stáli na oblázkové pláži v Anglii a dívali se na jednu z nejčastějších turistických zastávek. A není divu, člověk si tam hned připadá jako v hlavní roli hollywoodského filmu.
Naše další kroky nás vedly do města Brighton, kde nás čekala prohlídka nejstaršího akvária na světě, SEA LIFE. Toto akvárium bych napsala do seznamu ,,Místa, která musíte v Anglii navštívit’’. Byl to vážně zážitek. Od malých barevných rybiček, po mořské rostliny až po tunel pod vodou plný žraloků a želv.
S lítostí jsme opustili nejstarší akvárium a vydali se na molo Brighton Palace Pier. Molo plné zábavných atrakcí, barev, světel, jídla. Brighton Pier, jak je často zkracováno, by se dalo označit za živé.
Zmoženi cestou jsme se dostali až do londýnské čtvrti Hounslow, kde jsme byli ubytováni. Byl čas večeře a spousta z nás se vydala do Tesca s jasným cílem. Meal Deal. Oblíbená britská sleva na nákup určitého pití, hlavního jídla a tzv. snacku, malého občerstvení například v podobě ovoce či sušenky. Dobře jsme se najedli a těšili se na další den.
Na středeční snídani se už nikomu nedalo vyvrátit, že jsme součástí hollywoodského filmu. Čekala na nás štědrá snídaně, a to nejlepší, výhled na ulici, kde se míhaly dvoupatrové červené autobusy a lidé od sebe tak odlišní, že to vypadalo jak na divoké louce.
Po snídani nás autobus zavezl k proslule známému Big Benu a Parlamentu Spojeného království. Mísili jsme se mezi lidmi a zároveň nespouštěli oči z monumentální stavby. Zajímavé je, že celá věž, označovaná za Big Ben, je ve skutečnosti Alžbětina věž. Dokonce ani ony hodiny nejsou Big Ben. Celé hodiny jsou Velké Westminsterské hodiny a až největší zvon z pěti je Big Ben.
Na ikonické fotky jsme se zastavili u nejznámější červené telefonní budky v celém Spojeném království v pozadí s celým parlamentem a Alžbětinou věží.
Dále jsme měli možnost vidět Buckinghamský palác s pomníkem Viktorie. Koukali jsme skrze bránu na nehybné vojáky a tajně je za jejich nehybnost obdivovali.
Výrazné Westminsterské opatství na nás hledělo déle, než jsme u něj vůbec byli. Toto opatství se pro některé může zdát nepodstatné, ale není tomu tak. Westminsterské opatství zažilo nesčetně královských korunovací a svateb, jsou tu uchovány ostatky královny Alžběty I. a její sestřenice Marie Stuartovny či slavný matematik a fyzik Sir Isaac Newton.
Pokračovali jsme a další zastávkou bylo Piccadilly Circus, velké náměstí zajímavé tím, že právě zde byl první billboard ve Velké Británii. Na náměstí se také nachází Shaftesburyho pamětní fontána, lidově, ale mylně známa jako Eros.
Jen o pár metrů dál se nacházelo Leicester Square, náš další cíl. Leicester Square by mohlo být obyčejným náměstím s fontánou uprostřed, co ho však dělá výjimečným, jsou filmové postavy jako třeba Mr. Bean, Mary Poppins nebo Brity oblíbený Medvídek Paddington. Měděné sochy tam nejsou náhodou, jelikož se hned vedle nachází slavné kino Oden, ve kterém probíhají premiéry filmů.
Když odpoutáte oči od McDonaldu, užijete si mnohem větší kulinářský zážitek díky čínské čtvrti Chinatown plné tematického jídla a dekorací.
Když už toho naše žaludky více nezvládly, dostali jsme se až do kostela sv. Paula, a zastihli zkoušku britské kapely. Hned za kostelem byl Covent Garden, kde často vystupují komedianti, a my tam na jednoho narazili. Jmenoval se Chris.
Ikonických fotek není nikdy dost a my si pro další z nich došli na most Golden Jubilee Bridge, tentokrát v pozadí s Londýnským okem, Alžbětinou věží a britským parlamentem. Den jsme skončili půlhodinovou jízdou na samotném Londýnském oku.
Čtvrteční ráno patřilo hradu Windsor, který dokáže ohromit svými kamennými zdmi a i svým vnitřkem, kde se nachází domeček pro panenky královny Marie. Měli jsme také možnost navštívit kapli sv. Jiří, kde je pohřbena Alžběta II. a její manžel princ Philip.
Štěstí nám hrálo do karet, protože jsme zastihli typickou výměnu stráží a měli co dělat, abychom dokázali odejít. Bohužel, nebo naštěstí, se nám to nepovedlo a my mohli sledovat celou výměnu.
Abychom školu nezazdívali moc dlouho, autobus nás zavezl do města Oxford. Člověk na tomto místě hned zapomene, že je pouhým turistou a ne studentem na prestižní univerzitě. Naše návštěva Oxfordu nebyla především o velkých památkách a okázalých budovách, i když bychom zde našli například Christ Church. Mnohem více byla o pozorování, vnímání atmosféry města a objevování jeho drobných kouzel. Proto si většina z nás pravděpodobně neodvezla konkrétní informace, ale spíše pocit z Oxfordu samotného.
Nastal poslední den a bylo to skoro k neuvěření. S posledním dnem se neslo i velké dobrodružství. Londýnské metro. Londýnské dráhy jsou propletené podzemím, většinou ale spíše nad zemí, s nespočtem zastávek, které by si většina z nás nezapamatovala ani za celý život.
V složitém londýnském metru jsme se neztratili, a kdyby ano, tak by to byla veliká škoda, jelikož bychom přišli o mnoho zážitků a hlavně kouzelných míst. Jako první na nás vykoukl prosklený mrakodrap The Shard. S výškou 310 metrů je nejvyšší stavbou Velké Británie.
Zdálky jsme už zahlédli populární Tower Bridge, ale před bližším prozkoumáním jsme zašli do bývalé věznice, mimo jiné, Tower of London.
Největším turistickým lákadlem v Toweru byly bezpochyby impozantní korunovační klenoty. Je to však trochu škoda, protože tato bývalá pevnost a věznice nabízí mnohem více. Velký dojem na nás udělalo například muzeum rytířských zbrojí v hlavní věži White Tower. Pozornost poutali také takzvaní Beefeateři – někdejší královští strážci, ochránci věznice i korunovačních klenotů, kteří dnes provázejí návštěvníky a dodávají místu jeho nezaměnitelnou atmosféru.
Mým osobním favoritem však byla krátká divadelní představení odehrávající se přímo v areálu. Herci v dobových kostýmech ztvárňovali nejrůznější situace ze života tehdejších obyvatel – od objevení zlata a následné zlaté horečky až po poněkud bizarní útěk lva nebo obyčejnou manželskou hádku. Díky nim historie ožívala přímo před našima očima.
S těžkým srdcem jsme opouštěli Tower of London, s nadšením však vítali čekající Tower Bridge. Jeden z nejhezčích obědů se udál, když jsme se při jídle dívali pouze na několik metrů vzdálený most. Nic není lepšího než toust z Tesca a uhrančivý výhled.
S Londýnem jsme ještě neskončili, i když se náš čas pomalu krátil. Vydali jsme se podívat na katedrálu sv. Pavla. Poslední z mnoha navštívených náměstí bylo Paternoster Square, kde bylo možné zahrát si velké šachy, ping-pong či si odpočinout na růžových lehátkách.
Jako úplně poslední jsme ve volném čase mohli navštívit Hyde Park.
Tím náš dlouhý, a přece příliš krátký zájezd skončil. V sobotu odpoledne jsme dorazili zpět domů – s plnými galeriemi fotografií, množstvím vzpomínek a pocitem, že jsme zase viděli kus světa.
Veronika Abrhámová, 8. ročník
